Dne 20. října 2025 byla zveřejněna zatím poslední verze návrhu Metropolitního plánu hl. m. Prahy.
V této verzi se – bez doplnění odborných posouzení a veřejné diskuse – objevila zásadní změna: část bývalé skládky „Jezera“ (též „Hliník Uhříněves“) byla převedena ze stávající nezastavitelné plochy do zastavitelného území a připojena k sousední lokalitě 151 / Uhříněves.
Tím se fakticky legalizuje dřívější žádost o změnu územního plánu Z–3688, kterou původně podala MČ Praha 22, aniž by byla v mezitím odborně zhodnocena rizika spojená s touto ekologicky zatíženou lokalitou.
📍 Co je skládka „Jezera“ (Hliník Uhříněves)
Lokalita vznikla v 70. letech 20. století po ukončení těžby cihlářské hlíny. Do těžebních jam se následně ukládaly odpady různého původu, včetně průmyslových kalů, popílků, ropných látek a komunálních zbytků.
Podle dostupných podkladů a souhrnných evidencí SEKM (Systém evidence kontaminovaných míst) šlo o odpady z chemického průmyslu – zejména kaly z výroby boraxu a kyseliny borité, popílky z Malešické teplárny a odpady z podniku Barvy a laky.
Celkové množství uloženého materiálu není v dokumentaci přesně uvedeno; z charakteru skládky a jejího rozsahu (plocha cca 15 ha, výška tělesa až 15 m) však jde o desítky až stovky tisíc tun odpadů.
Skládka byla rekultivována přibližně před 30 lety, ale její těleso zůstává zdrojem úniků kontaminantů do podzemních a povrchových vod.
💧 Doložené úniky škodlivin
Podle údajů SEKM (ID 73425002) a Analýzy rizik (GEOtest, 2021) dochází ke kontaminaci podzemních vod bórem (až 50 mg/l), amonnými ionty, dusitany, sírany, chloridy, železem, manganem a v menší míře i rtutí, olovem a ropnými látkami.
Znečištění se šíří směrem k Pitkovickému potoku, kde byl bór naměřen i v povrchové vodě.
Dokument SEKM přitom výslovně uvádí, že „stávající kontaminace by při změně funkčního využití na citlivější znamenala neakceptovatelné zdravotní riziko“ a doporučuje institucionální kontrolu využití území, zákaz používání podzemní vody a trvalý monitoring.
⚠️ Rizika nové zastavitelnosti
Navržená změna Metropolitního plánu umožňuje, aby část bývalé skládky byla využita pro veřejnou vybavenost – například školu, sportovní halu či bazén.
Takový záměr je ovšem v přímém rozporu se závěry všech odborných posudků.
Výstavba by znamenala zemní práce a odvodnění, které by mohly narušit rekultivační kryt a urychlit šíření kontaminace do okolních vod.
Veřejná vybavenost zároveň přivádí do území citlivé skupiny obyvatel (děti, sportovce), čímž se zvyšuje zdravotní riziko.